

Pevnost Königstein představuje jedinečný důkaz evropského umění stavby pevností. Historie pevnosti se začala psát před více než 750 lety. Postupně v areálu pevnosti vznikl jedinečný soubor staveb v pozdně gotickém, barokním a renesančním stylu a staveb z 19. století.

pravděpodobně nejstarší písemná zmínka hradu na hoře Königstein; v jedné listině českého krále Václava I. je zmíněn „purkrabí Gebhard vom Stein"; středověký hrad patří k Českému království
První písemná zmínka o Königsteinu
- Král Václav I. z Čech zapečetil „in lapide regis“ („na kameni krále“ Hornolužickou hraniční listinu
- na skalní náhorní planině stojí středověký hrad, který patří k Českému království

během „Sporu o Dohnu“ přechází hrad do majetku Wettinů (saský panovnický rod)

smlouvou s Chomutovem je tento nový majetkový vztah právně ošetřen
dvanáct celestýnských mnichů a jeden převor obývají „Klášter chvály Mariina zázraku“, založený vévodou Jiřím Vousatým na Königsteinu; klášter existoval do r. 1524
na příkaz kurfiřta Augusta byla pod vedením důlního mistra Martina Planera z Freibergu vyhloubena nejhlubší studna v Sasku, hluboká 152,5 m (zajištění zásobování vodou je důležitým předpokladem pro stavbu pevnosti)
kurfiřt Kristián I. nařizuje přestavbu hradu na pevnost – do r. 1594 byly postaveny např. Portálový dům (Torhaus), boční přepad, Stará kasárna, hrad Christiansburg (jinak Friedrichsburg) a Stará zbrojnice
na Königstein je přivezen první státní vězeň, kancléř Dr. Nikolaus Krell
dalšími známými vězni byli:
1706/07 Johann Friedrich Böttger, spoluvynálezce evropského porcelánu
1849 ruský revolucionář Michail Bakunin
1874 sociální demokrat August Bebel
Do r. 1922 byl Königstein nejobávanějším státním vězením Saska.

první návštěva cara Petra I.

druhá návštěva ruského cara
na přání Augusta Silného vyrobili bednáři a bečváři největší Königsteinský sud na víno (238 000 l), který stál do r. 1818 ve sklepě hradu (budovy) Magdalenenburg v pevnosti
- tím zvítězil v sázce s falckým kurfiřtem o vyrobení největšího sudu na víno (druhý sud je dodnes k vidění na zámku Heidelberg)

návštěva „vojenského krále“ Fridricha Viléma I. z Pruska a jeho syna, korunního prince Friedricha (později král Friedrich II.)
na začátku sedmileté války (1756 – 63) zajetí saské armády na náhorní planině Ebenheit u Liliensteinu
kurfiřt a jeho dvůr se ukryli do bezpečí Königsteinu; pevnost je prohlášena za neutrální

Sasko se stává královstvím Napoleonovy milosti a Königstein patří k Rýnským pevnostem

Napoleon dohlíží na pevnost Königstein

rozhodnutím Vídeňského kongresu ztrácí Sasko velkou část svého území; Königstein zůstává jedinou saskou pevností
jediné „dobytí“ pevnosti kominickým tovaryšem Sebastianem Abratzkym

během květnového povstání v Drážďanech posloužil Königstein zvonu jako úkryt pro saskou královskou rodinu
- po potlačení povstání zde byli uvězněni zajatí revolucionáři

po prohrané prusko-rakouské válce (Sasko na straně poražených) musí být Königstein předán pruskému veliteli, který se sem nastěhuje spolu s pruskou posádkou

během německo-francouzské války byla pevnost poprvé využita jako tábor pro válečné zajatce

po založení Říše byl Königstein jako jediná saská pevnost zařazen do pevnostního systému celého Německa, obsadila jej znovu saská posádka

vyškrtnutí velitelského místa z vojenského seznamu, rozvoj Königsteinu jako pevnosti
tábor pro válečné zajatce - ruské a francouzské důstojníky a vojáky

zřízení říšského lazaretu
tábor pro válečné zajatce, nejprve pro polské zajatce, později pro francouzské generály a důstojníky

francouzskému generálovi Henrimu Giraudovi se podaří uprchnout z vězeňského tábora

posádka pevnosti se bez boje vzdává Rudé armádě, která na Königsteinu zřizuje lazaret

Königstein slouží jako dílny pro mládež, kde jsou umístěni politicky „nepohodlní“ mladí lidé a ti, kteří byli v důsledku poválečných zmatků odsouzeni za nějaký přečin. Zde jsou mladí lidé vychováváni a vzděláváni.
rozlehlý 9,5 ha velký areál pevnosti je zpřístupněn veřejnosti jako vojenský historický skanzen

pevnost Königstein přechází do vlastnictví Svobodného státu Sasko a od r. 2000 je provozována jako společnost s r. o. (Státní zámecký podnik)

pevnost se stává společností s r. o. a od roku 2003 pak obecně prospěšná společnost s r. o.