Po zavedení výbušné munice v polovině osmdesátých let 19. století bylo pro případ války potřeba vybudovat nové skladiště střelného prachu, které by odolalo ostřelování. V dobách míru byl střelný prach kvůli nebezpečí výbuchu skladován mimo pevnost. Na pevnosti byl uložen pouze v případě obléhání. Se stavbou podzemního skladiště bylo započato v roce 1889. K tomu bylo nutno odstřelit cca 7.000 m3 skály a vybudovat masivní cihlovou klenbu, zakrytou pískem, pěchovaným betonem s žulovým plnivem a zeminou.
V šedesátých letech 20. století bylo skladiště střelného prachu přestavěno civilní obranou NDR na bunkr s plynotěsnými protipožárními dveřmi, ventilačním systémem, agregátem pro výrobu elektrické energie a vodní nádrží. Velká místnost byla rozdělena několika příčkami. Díky tomu vznikly jednotlivé uzavřené oblasti.