Historie

Pevnost se stává společností s r. o. a od roku 2003 pak obecně prospěšnou společností.

Pevnost Königstein přechází do vlastnictví Svobodného státu Sasko (Státní zámecký podnik).

Rozlehlý 9,5 ha velký areál pevnosti je zpřístupněn veřejnosti jako vojenský historický skanzen.

Königstein slouží jako vzdělávací a výchovné dílny pro politicky nepohodlné mladistvé, jakož i pro ty, kteří se v důsledku poválečných zmatků dopustili trestných činů.

Posádka pevnosti předává velení francouzským válečným zajatcům. Později je zajatecký tábor evakuován americkou speciální jednotkou a pevnost obsazuje Rudá armáda, která zde zřizuje lazaret.

Francouzskému generálovi Henrimu Giraudovi se podaří ze zajateckého tábora uprchnout.

tábor pro válečné zajatce, nejprve pro polské zajatce, později pro francouzské generály a důstojníky

zřízení ozdravovny pro  příslušníky Reichswehru

tábor pro válečné zajatce - ruské a francouzské důstojníky a vojáky

vyškrtnutí velitelského místa z vojenského seznamu, rozvoj Königsteinu jako pevnosti

Po založení Německé říše byl Königstein jako jediná saská pevnost zařazen do celoněmeckého pevnostního systému, stěhuje se do ní opět saská posádka.

během německo-francouzské války byla pevnost poprvé využita jako tábor pro válečné zajatce

Po prohrané prusko-rakouské válce (Sasko na straně poražených) musí být Königstein předán pruskému veliteli, který se sem nastěhuje spolu s pruskou posádkou.

Během květnového povstání v Drážďanech posloužil Königstein znovu jako úkryt pro saskou královskou rodinu - po potlačení povstání zde byli uvězněni zajatí revolucionáři.

jediné „dobytí“ pevnosti kominickým tovaryšem Sebastianem Abratzkym

Rozhodnutím Vídeňského kongresu ztrácí Sasko velkou část svého území. Königstein zůstává jedinou saskou pevností.

Napoleon dohlíží na pevnost Königstein

Sasko se stává královstvím z Napoleonovy milosti a Königstein pevností Rýnského spolku.

Na začátku sedmileté války (1756 – 63) byla na náhorní planině Ebenheit u Liliensteinu zajata saská armáda.
Kurfiřt a jeho dvůr se ukryli do bezpečí Königsteinu. Pevnost je prohlášena za neutrální.

návštěva "vojenského krále" Fridricha Viléma I. Pruského a jeho syna, korunního prince Friedricha (později král Friedrich II.)

Na přání Augusta Silného vyrobili bednáři a bečváři největší Königsteinský sud na víno (238 600 l), který stál do r. 1819 ve sklepě hradu Magdalenenburg v pevnosti - tím zvítězil v sázce s falckým kurfiřtem o vyrobení největšího sudu na víno (druhý sud je dodnes k vidění na zámku Heidelberg).

druhá návštěva cara Petra I.

první návštěva ruského cara

Vězeňská listina obsahovala kromě 1000 dalších i tato jména:
Johann Friedrich Böttger, spoluvynálezce evropského porcelánu (1706/07),
ruský revolucionář Michail Bakunin (1849) a
sociální demokrat August Bebel (1874)
Do r. 1922 byl Königstein nejobávanějším státním vězením Saska.

Na Königstein je přivezen první státní vězeň,  Dr. Martin Mirus.

Kurfiřt Kristián I. nařizuje přestavbu hradu na pevnost – do r. 1594 byly postaveny např. Portálový dům (Torhaus), boční přepad, Stará kasárna, hrad Christiansburg (jinak Friedrichsburg) a Stará zbrojnice. V následujících stoletích byla obranná zařízení stále modernizována na základě nových poznatků tak, aby se žádný nepřítel ani neodvážil na pevnost zaútočit. Protože byla pevnost Königstein nedobytná, vyhledávali ji v neklidných dobách panovníci Saska, aby se zde schovali a ukryli své umělecké cennosti a státní klenoty. Díky své poloze v krásné krajině byl Königstein také oblíbeným výletním místem panovnického dvora a místem konání nejrůznějších slavností.

Na příkaz kurfiřta Augusta byla pod vedením důlního mistra Martina Planera z Freibergu vyhloubena nejhlubší studna v Sasku, hluboká 152,5 m (zajištění zásobování vodou je důležitým předpokladem pro stavbu pevnosti).

Dvanáct celestýnských mnichů a jeden převor obývají „klášter chvály Mariina zázraku“, založený vévodou Jiřím Vousatým na Königsteinu. Klášter existoval do r. 1524.

Smlouvou s Chebem je tento nový majetkový vztah právně ošetřen.

Během „Sporu o Dohnu“ přechází hrad do majetku Wettinů (saský panovnický rod).

První písemná zmínka o Königsteinu; Král Václav I. z Čech zapečetil "in lapide regis" ("na králově kameni" Hornolužickou hraniční listinu); na skalní náhorní planině stojí středověký hrad, který patří k zemím Koruny české.

Pravděpodobně nejstarší písemná zmínka hradu na hoře Königstein: V jedné listině českého krále Václava I. je zmíněn "purkrabí Gebhard vom Stein". Středověký hrad patří k Českému království.