Expozice Vojenského historického muzea Bundeswehru
v Nové zbrojnici na pevnosti Königstein
Potřeba se chránit patří mezi základní lidské konstanty. Člověk se chránil před agresí, tlakem expanzí nebo chtivostí ostatních jedinců svého druhu, ale i před nepřízní počasí nebo divokou zvěří.
Se stejnou vynalézavostí, se kterou vybudoval bezpečná a pevná místa, nacházel pokaždé prostředky a cesty, jak tyto stavby překonávat, prolamovat, podkopávat nebo přelétávat.
Ničivá síla palných zbraní si nakonec vynutila stavbu stále silnějších zdí. Vznikly pevnosti, jako právě například pevnost Königstein. Způsob vedení války ovlivňovaly pevnosti rozhodujícím způsobem až do 20. století. Požadavky na opevněná místa změnila až mobilní válka pomocí tanků, které představují pevnost na kolech, a v důsledku války ve vzduchu, kde není možné stavět zdi.
Jaderné zbraně, proti kterým téměř neexistuje obrana a jejichž nasazení by naši zemi proměnilo v místo, nepřátelské k životu, představují zatím poslední bod tohoto vývoje.
Nová stálá expozice Vojenského historického muzea Bundeswehru v Nové zbrojnici na pevnosti Königstein představí ve 12 kapitolách více než 200 objektů a obrazů kulturní dějiny opevněných míst a pevností. V centru pozornosti však jsou historické a moderní útočné a obranné zbraně.
Expozice však pokrývá i témata, která dalece přesahují klasickou pevnostní válku, počínaje hrady jako romantickými projekčními plochami a místem úkrytu, až po ozbrojené měšťany na hradbách měst nebo barikádách.
Opevněná místa byla nezřídka využívána i k zavírání lidí. Zatímco na Königsteinu to byli skuteční nebo domnělí nepřátelé státu, fungovala jen hodinu jízdy autem vzdálená pevnost a posádkové město Terezín v dobách národního socialismu jako koncentrační tábor, určený k likvidaci evropských Židů.
Na konci expozice se výstava věnuje příkladům současných bezpečnostních rizik a představuje výhled na z nich vyplývající budoucí výzvy.
